Obléhání Tróje

Obléhání Tróje, (1250 př. n. l.). Žádná válka neovládla západní představivost tak houževnatě jako obléhání Tróje (1250 př. n. l.), o němž vypráví Homérova Iliada. Dlouho se předpokládalo, že jde o legendu, ale nedávno se objevily názory, že by mohla být i součástí historie.

Když Afrodita, řecká bohyně lásky, slíbila nejkrásnější ženu světa trojskému princi Parisovi, ani jeden si příliš nelámal hlavu s tím, že už je vdaná. Paris odplul do Řecka, unesl Helenu ze Sparty a odvezl si ji s sebou domů. Následků, které měly být vskutku vážné, se nebál – a ani o nich neuvažoval. Helenin manžel Menelaos svolal všechny hrdiny řeckých měst: muže, jako byl jeho bratr Agamemnon, král Mykén, Achilles, který byl téměř nezranitelný, a Ajax, neporazitelný ve válce. Řekové se vydali přes Egejské moře a oblehli Tróju. Pravidelně se objevovali trojští válečníci jako Hektor, aby si s nepřítelem vyměňovali vyzývavé řeči a sváděli s ním drobné potyčky a souboje. Nakonec Řekové v zoufalství, že se jim podaří dobýt město útokem, použili lest, kterou navrhl lstivý Odysseus: předstírali, že se stáhnou a zruší obléhání, a nechali tam velkého dřevěného koně, zřejmě jako smírčí dar pro Trójany. Poté, co byl kůň vtažen do města, se z jeho dutého těla v noci vynořili ukrytí bojovníci, aby Řekům – nyní již opět v plné síle – otevřeli bránu.

V roce 1868 německý archeolog Heinreich Schliemann tvrdil, že na mysu mezi Egejským mořem a Dardanelami u Hisarliku v Turecku nalezl místo, kde stávala Trója. Vědci, kteří byli dlouho skeptičtí, se nyní shodují, že toto město mohlo být výspou chetitské říše a že se mohlo docela snadno dostat do konfliktu s obchodní mocností Mykén.

Ztráty:

.