Japonská čestná jména: San nebo Chan?

Úvod do japonských honorifikací

Jak je všem známo, japonština je jedním z nejzdvořilejších jazyků na světě. Vědět, kdy a jak být zdvořilý, však může studentům jazyka působit potíže.

Japonské honorifikátory mohou být oříškem. Japonština má složitý honorifikační řečový systém známý jako Keigo, který zahrnuje „zdvořilý jazyk“, „uctivý jazyk“, „pokorný jazyk“, „uctivá slovesa“ a „zkrášlování slov“.

V tomto článku se zaměříme na nejzákladnější druh honorifikací: honorifikační přípony v japonštině.

Co jsou japonské honorifikační přípony?

Japonské honorifikační přípony jsou tituly, které se používají ke zdvořilostnímu oslovení ostatních. さん(San), 様(Sama), 君(Kun), ちゃん(Chan) jsou běžné japonské čestné tituly používané v každodenní konverzaci. Tyto přípony se často připojují na konec jména a různé přípony naznačují pohlaví, věk a vztah mluvčího k oslovované osobě.

Proč jsou japonské honorifikace důležité?

Japonská honorifika jsou důležitým způsobem, jak vyjádřit úctu, formálnost a přátelství těm, se kterými komunikujete. V Japonsku je jejich používání povinné v mnoha formálních i neformálních společenských situacích. Japonci začínají používat honorifika již od mateřské školy a používají je každý den s lidmi ve škole, v práci nebo i v rodině. Pokud honorifika nepoužíváte správně, můžete v ostatních zanechat špatný dojem nebo zranit city ostatních.

Běžné japonské honorifikační tituly

.

Angličtina (a vysvětlení)	日本語	Romaji
Mr. /Mrs. /Ms.	Jméno さん	San
Pro chlapce	Jméno くん	Kun
Pro dívky	Jméno ちゃん	Chan
Pro obchodní scény	Jméno さま	Sama
Pro učitele	Jméno 先生	Sensei
Senior ve škole/práci	Jméno 先輩	Senpai
Ředitel společnosti	Jméno 社長	Shachou
Vedoucí oddělení	Jméno 部長	Buchou
Stará japonská přípona	Jméno 殿	Dono

Následující kapitoly představí rozdíly mezi několika běžnými japonskými honorifikacemi a jejich použití.

San (さん)

San je nejběžnější forma honorifikační přípony a také nejbezpečnější, pokud si nejste jisti, kterou příponu zvolit. Do češtiny ji lze přeložit jako „paní“ a „pan“

Můžete ji použít při formálních příležitostech, jako jsou školy a úřady, i při méně formálních příležitostech se známými. Vyjadřuje úctu k lidem umírněným způsobem: není příliš hrubý, ale ani příliš zdvořilý.

Sama (様)

Sama je nejformálnější čestná přípona. Jak moc je formální? Ve skutečnosti Japonci používají „sama“ k oslovení Boha (神様 kami-sama) a královské rodiny (天皇様 tennō-sama). Proto máte v každodenním životě málokdy možnost použít „sama“. Japonci však používají „sama“ v obchodě, aby vyjádřili úctu zákazníkům, a oslovují je „お客様 (okyaku-sama)“.

Mimochodem, když uslyšíte, že ji někdo používá před „ore (俺)“, což znamená „já“, znamená to sarkasmus o tom, že je daná osoba příliš sebevědomá.

Kun (君 neboくん)

Kun je mužská přípona používaná pro děti a mezi přáteli. Toto slovo mohou používat také lidé staršího postavení k oslovení lidí mladšího postavení.

Pamatujte si: nikdy nepoužívejte „kun“ k oslovení člověka, který je starší nebo na vyšší úrovni než vy. Učitelé někdy používají „kun“ k oslovení studentů mužského pohlaví, ale svého učitele „kun“ oslovovat nechcete.

Chan (ちゃん)

Chan je líbezná ženská přípona. Nejčastěji se používá pro děti, ale hojně se používá i mezi ženskými členy rodiny a blízkými přáteli.

Chan má význam roztomilosti a známosti, proto se používá i vůči domácím zvířatům a milencům. Pokud ho však použijete k oslovení nadřízeného, bude znít pro ostatní povýšeně a nezdvořile.

Tyto čtyři oslovení jsou nejčastějšími osloveními, se kterými se můžete setkat, ale i následující oslovení mohou být v určitých situacích důležitá.

Senpai (先輩) a kōhai (後輩)

Senpai a kōhai odrážejí hierarchické vztahy v japonské kultuře.

Senpai lze použít k označení nebo oslovení starších nebo služebně starších kolegů nebo těch, kteří mají více zkušeností ve škole, na pracovišti, v dojo nebo ve sportovním klubu. Může se používat jako přívlastek za něčím jménem nebo zcela nahradit jeho jméno. Kōhai lze naopak použít k oslovení mladších nebo mladších kolegů. Nepoužívá se však k přímému oslovení.

Sensei (先生)

Možná už víte, že „sensei“ znamená v japonštině „učitel“, ale toto slovo se používá také k označení lékařů, politiků, právníků a dalších autorit. Obecně má toto slovo význam vysoké úrovně mistrovství v určitých dovednostech. Oslovení „sensei“ se používá k vyjádření úcty k oslovené osobě. „Sensei“ může být použito jako přívlastek nebo může zcela nahradit něčí jméno.

Shi (氏)

Nejčastěji se s „shi“ setkáte při čtení zpráv. Shi je formální čestná přípona, která se používá k oslovení někoho, koho znáte z publikací, ale nikdy jste se s ním ve skutečnosti nesetkali. Upřednostňuje se v právních dokumentech, akademických časopisech a dalších formálních písemných stylech.

Dono (殿)

„殿“ se po připojení ke jménu vyslovuje „dono“. V každodenní konverzaci není běžné, ale někdy se používá v obchodní korespondenci a také na certifikátech a oceněních. Je méně uctivé než „sama“, naznačuje, že odkazovaná osoba má stejnou hodnost jako odkazující, přesto vzbuzuje u mluvčího respekt.

Teď, když máte obecnou představu o běžných japonských honorifikacích, můžete sami posoudit, které z nich použít při jaké příležitosti. Pro začátečníky stačí, když zůstanete u přípony -san, pokud budete zmateni.

Japonská honorifika: Jak používat tituly a jejich rozdíly

Na rozdíl od anglických přípon přidávaných k příjmení lze japonské přípony připojit buď na konec jména, nebo na konec příjmení. Křestní jméno je obecně považováno za bližší než příjmení, takže můžete zvolit použití křestního jména plus honorifikační přípony, pokud znáte toho, na koho se odvoláváte.

Všimněte si, že honorifikační přípony by se měly používat v souladu s ostatními formami čestného projevu v japonštině. Například použití prosté formy se zdvořilostním honorifikem (-san, -sama) může znít směšně.

Možná jste si však všimli, že v některých rozhovorech Japonci honorifikum vypouštějí. Kdy byste tedy měli přidávat honorifika a kdy ne? Zde je několik pravidel, kterými byste se měli řídit.

Kdy nepoužívat japonské honorifikační přívlastky

První: Honorifikační přívlastky můžete vypouštět pouze tehdy, když mluvíte o svém manželském partnerovi, mladších členech rodiny, blízkých přátelích a důvěrnících.

Druhé, v případě oslovení třetí osoby můžete upustit od honorifikačních přívlastků, když v rozhovoru s vlastní rodinou oslovujete někoho, kdo není členem vaší rodiny, nebo když oslovujete zákazníka či někoho z jiné společnosti. Jedním slovem, honorifika byste měli používat s výjimkou případů, kdy se při rozhovoru s někým mimo skupinu odvoláváte na jejího člena. Tomuto rozlišování se říká „uchi-soto (rozlišování mezi skupinou a skupinou mimo ni)“. O tom bude dále pojednáno v kapitole Japonská honorifika v práci níže.

Zatřetí, honorifikační přívlastek se nikdy nepoužívá k oslovení sebe sama, s výjimkou dramatického efektu nebo některých výjimečných případů.

V dnešní době také někteří lidé mladších generací dávají přednost oslovení bez honorifika, i když se právě znají.

Kdy používat japonské honorifikační přípony

I když existují určité podmínky, za kterých můžete honorifikační přípony vypustit, pamatujte, že ve většině případů je vypouštění honorifikačních přípon (japonsky 呼び捨て nebo „yobisute“) ze jména osoby, na kterou se obracíte, nezdvořilé, pokud si s ní nejste velmi blízcí.

Japonci používají různé honorifikace v závislosti na různých osobních vztazích ve škole, v práci, a dokonce i v rodině.

Japonské čestné oslovení ve škole

Ve škole studenti obvykle oslovují učitele „příjmením+sensei“, například učiteli jménem Hiroši Tanaka říkají studenti „Tanaka sensei“.

Ve většině případů učitel oslovuje studenty příjmením+san nebo kun (u chlapců). Například studenta mužského pohlaví, který se jmenuje „Takubi Sugimoto“, mohou jeho učitelé oslovovat „Sugimoto san“ nebo „Sugimoto kun“.

Jak se studenti navzájem oslovují?

Jak již bylo zmíněno výše, „senpai“ je často používaný čestný přívlastek mezi vrstevníky ve škole. Pokud je Sakura Yamamoto studentkou páté třídy a Erika Suzuki je studentkou čtvrté třídy. Pak je velmi pravděpodobné, že Sakura říká Erice „Suzuki san“ nebo „Erika san“ a Erika říká Sakuře „Suzuki senpai“ nebo „senpai“.

Jsou-li to spolužáci, je pravděpodobné, že si budou říkat „křestním jménem/příjmením+san“ v závislosti na osobních preferencích a vztahu mezi nimi.

Japonské oslovení v práci

Přemýšleli jste někdy, jak se oslovují lidé v práci?

Ačkoli může být poměrně složité se to naučit, správné používání honorifikací vám pomůže působit v obchodním prostředí profesionálně a zdvořile.

Jak oslovovat šéfa, podřízené a spolupracovníky v kanceláři

Pro oslovení šéfa nebo nadřízených v kanceláři byste měli používat titul. Například pokud máte šéfa, který se jmenuje pan Satou (佐藤) a je vedoucím oddělení, můžete mu v kanceláři říkat jen „Buchou (部長, vedoucí oddělení)“ nebo „Satou Buchou (佐藤部長，vedoucí oddělení Satou )“.

Jak oslovovat podřízené nebo spolupracovníky

Vhodná je zde nejčastěji používaná přípona „titul“. Máte-li například spolupracovníka, jehož příjmení je Satou, můžete ho oslovovat „Satou-san“.

Jak již bylo zmíněno výše, nadřízení někdy používají „kun“ pro oslovení podřízených mužů, například „Satou-kun“.

Jména, která můžete použít při rozhovoru s klienty nebo lidmi mimo firmu.

Pokud potřebujete v obchodním rozhovoru s klienty nebo lidmi mimo firmu zmínit jméno svého šéfa nebo spolupracovníka, máte použít jeho příjmení, a to bez přívlastků.

Například při rozhovoru s klientem byste neměli svého spolupracovníka oslovovat „Satou Buchou“. Spíše mu máte říkat „Buchou no Satou“ (部長の佐藤，vedoucí našeho oddělení Satou)“ nebo „vedoucí oddělení naší společnosti“ (弊社の部長).

Jména pro klienty nebo seniory

Chcete-li vyjádřit úctu klientům nebo seniorům v práci, můžete pro jejich oslovení použít nejformálnější příponu „sama“. Protože „san“ je méně formální než „sama“, může použití „san“ pro klienty znít příliš neformálně a měli byste se mu vyhnout.

Sensei

Jak již bylo zmíněno, pro politiky, právníky nebo konzultanty používejte místo „san“ „sensei“. Například „Satou-sensei“.

Japonské čestné oslovení s rodinou

Když už jste se seznámili s formálními a neformálními japonskými čestnými osloveními, nezajímá vás, jak Japonci oslovují členy své rodiny?

Jak již bylo zmíněno výše, Japonci mají kulturu „uči-soto (rozlišování mezi skupinou uvnitř a vně)“, takže si vyvinuli dva různé způsoby oslovování členů rodiny.

Když při rozhovoru s ostatními mluvíte o členech své vlastní rodiny, chcete být pokorní a používat neutrální podstatná jména, například haha (母) pro „matku“. Při oslovování členů vlastní rodiny (zejména těch starších než vy) nebo při oslovování či odkazování na členy rodiny někoho jiného je třeba používat čestné tvary, které používají příponu „san“. Například „matka“ se v čestném tvaru stává okāsan (お母さん). Obvykle starší člen rodiny oslovuje mladšího pouze jménem.

Podívejte se na níže uvedenou tabulku a naučte se obě skupiny rodinných slov v japonštině.

Někdy lze místo -san použít také honorifika „chan“ a „sama“, která označují vyšší stupeň blízkosti, respektive úcty.

Závěr k japonským honorifikačním příponám

Japonské honorifikace pocházejí z japonské kultury a jsou jejím příkladem. Když se o nich dozvíte více, můžete okusit kulturu Senpai-kóhai, kulturu Uči-soto atd. Možná také zjistíte, že díky používání honorifikací můžete spekulovat o různých mezilidských vztazích podle různých úrovní uctivosti.

Je pozoruhodné, že v dnešní době někteří lidé mladší generace dávají přednost oslovování bez honorifikací, takže se můžete zeptat na osobní názor dané osoby, když si nejste jisti, zda honorifikaci použít, nebo ne. Další možností je řídit se jeho nebo jejím způsobem oslovování. Pokud vás například někdo, koho jste právě poznali na večírku, osloví křestním jménem+san, pravděpodobně to znamená, že by si přál, abyste ho oslovovali stejně.

Být obezřetný ohledně japonských honorifikací je nutné, protože nechcete v ostatních zanechat hrubý dojem nebo znít příliš důvěrně.

Snažte se používat to, co jste se naučili, ke zdvořilému oslovování ostatních a zjistíte, že jste o krok blíže k pochopení japonské kultury. Možná budete chtít znát také několik základních japonských frází, kterými dáte najevo svou zdvořilost.